Obraz zahrady blaženosti deformovaný rozmazanou abstrakcí moderního umění převedený do hudební podoby, to jsou ABERDIEN, další ze skupin razících si cestu emotivní rockovou plání. Tuhle partu si můžete směle zařadit do zástupu zde již prezentovaných jmen THE MARS VOLTA, KLIMT 1918 nebo DREDG, a pokud se budete pídit po informacích o těchto chlapcích z Washingtonu, jako první narazíte na přirovnávání jejich hudby právě k THE MARS VOLTA, ale také k dnes velmi populárním COHEED AND CAMBRIA (což mi připadá značně zcestné) nebo u nás asi pro mnohé neznámým CIRCA SURVIVE (ty vřele doporučuji). Já osobně pak zmíním i mnohem přímočařejší a tvrdší, přesto výrazově příbuzné FROM FIRST TO LAST nebo v jistých kruzích velmi uznávané PARK.

Rocková hudba model ABERDIEN je především o šikovné kombinaci hitových melodií s méně uchopitelnou hravostí všudypřítomných kytarových vyhrávek, psychedelických akustických vlnek i rytmických eskapád. Debut „Kaleidoscope“ hýří funkční symbiózou příjemně poslouchatelných písniček a mnohem ambicióznější formy indie hudby, vyznačující se snahou budovat nestandardní skladby, které však i při značném množství progresivních postupů působí zcela přirozeně. Vzdušnost aranží překypujících akustickou nadýchaností by mohla svádět k zařazování do pop-rockové škatulky, avšak přestože najdete u ABERDIEN mnoho styčných bodů třeba i s do pop-rocku plně se nořícími Finy POETS OF THE FALL, je „Kaleidoscope“ albem, které v sobě nenese banální prvoplánovou líbivost, hitový potenciál se projevuje spíš ve schopnosti ukočírovat roztržitou hravost do fungujících skladeb, ve kterých jde emotivita přirozeně plynoucích melodií ruku v ruce s nervózně těkající kytarou a vypjatě naříkavými vokály, které vyžadují trochu trpělivosti při zvykání si na jejich časté až ječivé halekání. Ve výsledku jsou tak ABERDIEN výrazně jinde než v jejich souvislosti tvrdošíjně zmiňovaní THE MARS VOLTA, paralely zůstávají hlavně ve spontánní živelnosti a stylové uvolněnosti, protože nic si nezadávajíce s názvem alba jde skupina cestou pestré mozaiky různorodých vyjadřovacích forem, od ostře řezající a technicky náročnější kytarové práce, ne nepodobné postupům, které můžete najít i na albu „Doppelgänger“ dáblíků THE FALL OF TROY (třeba závěrečná ztřeštěná pasáž skladby „Clock And Conquest“), až po relaxačně uvolněnou tklivost post-rockově laděné vsuvky „Air Inspect Us“ nebo melancholickým klavírem vyšperkované „Because It Can´t Last“, která je vynikajícím startovacím intrem pro „Inferus Exitium“, jednu z vrcholných kompozic alba.

Silné melodie a přímo hitové ambice zabalují ABERDIEN trochu zvláštním způsobem do progresivně hravého kabátku, takže nás ve výsledku ani nenapadne očekávat, že by se jednalo o skladby přímo vhodné pro rádiové využití. Když se však zamyslím nad působivostí, která se dostavuje prakticky okamžitě při prvním poslechu, pak je to díky neuvěřitelné trvanlivosti naopak hudba, která kdyby nahradila 90 % v rádiu omílaných pseudohitů, stala by se rádia snesitelná i trošku náročnějším posluchačům, aniž by se ztratil efekt pohodové kulisy, kterou dokáží mnohé kousky od ABERDIEN plnit také. A tak je zde komplexnost jednou ze základních charakteristik, kterou sice nikdo u rockové hudby nehledá, ale která když se dostaví, pak je to rozhodně známka opravdového kumštu.